Proč být lidovcem

Chci změnu. Ne, vlastně nechci změnu a proto budu lidovcem. Tak to určitě neplatí, přesto si to mnoho lidí stále myslí. Kde vlastně vznikl tento předsudek o straně, která má své ideje založené hluboko ve své stoleté historii. Možná je to právě dlouhověkost lidové strany, která z ní dělá bezesporu politického dinosaura, který se nehodlá uložit k věčnému spánku. A ani neuloží. Nemá totiž proč.

Jsem mladý, chci volit a chci dát hlas někomu, kdo bude „jiný“. Stranu, kterou si většina prvovoličů vybírá, je strana v kurzu, co je „in“. Ta co táhne a je moderní. A co je a není moderní, udává módní styl. Ten se mění. Není stabilní. Někdy vydrží sezónu, jindy trochu déle. Mám za to, že většina z nás by už ani nedokázala složit paletu parlamentních stran, které se podílely na chodu státu před 10 lety. Tak to je fofr. Barev je tam víc než dost. A žlutá, ta nechybí!

A mám to. Líbí se mi strana s tradicí, kterou vytvářeli naši otcové a dědové. Lidová pro obyčejné lidi a svobodná pro všechny, kteří mají inovativní myšlení. Dostatečně houževnatá aby se přizpůsobila potřebám lidu, ale pevná v hodnotách, na kterých byla založena. Konzervativní strana se 100 letou historií nabízí lidem jistoty. Ví se, co od ní očekávat. To z ní dělá právem nejsilnějšího partnera při vyjednávání o spolupráci. Často je jim to vyčítáno. Neprávem. Je totiž s nimi dobrá domluva.

Stranu tvoří lidé. Bohužel nebo bohudíky. V prvním případě, když je třeba se vymluvit. Ve druhém výmluvy střídá hrdost. V obou případech je to denní život. Jedinec je stejně chybující jako skupina. Dát prostup hněvu namířeného na skupinu kvůli jedinci, ale není fér. Občas se to stane. Musíme si to stále připomínat a snažit se to pochopit. V extrémech není východisko! Rychlá a jednoduchá řešení jsou častým žargonem populistů. Slyším to často. U lidovců naštěstí moc ne. Kéž bych to neslyšel vůbec. Není to dávno, kdy si evropské dějiny prošli ohněm. Nejdříve nacismus, pak komunismus. Jsem rád, že jsem se narodil po sametové revoluci. Vděčnost za tuto skutečnost chci vyjádřit alespoň svojí angažovaností ve veřejném životě.

Přišel čas dát věci do pořádku.  Tempo a směr udává každý z nás. Nemusíme být hluční, ale je dobré, abychom byli slyšet. Klidná síla. To už jsem někde slyšel. Ano! Toto heslo nás kdysi prezentovalo. Jak výstižné. Pouhé dvě slova. Myslím, že stačí.

Lukáš Fries